Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věříme v jednoho Boha, Otce, Syna, i Ducha svatého, stvořitele viditelných věcí - jako je tento svět, ve kterém probíhá náš pomíjející život - i neviditelných - jako jsou bytosti čistě duchové, nazývané též andělé - i stvořitele duchové a nesmrtelné duše v každém člověku.

Věříme, že tento jediný Bůh je naprosto jeden ve své nekonečně svaté podstatě jako ve všech svých dokonalostech: ve všemohoucnosti, v nekonečné moudrosti, v prozřetelnosti, ve vůli a lásce. On je “Ten, který jest”, jak to sám zjevil Mojžíšovi. On je Láska, jak nás učí apoštol Jan, takže tato dvě jména BYTÍ a LÁSKA vyjadřují nevýslovným způsobem tutéž božskou skutečnost toho, který se nám chtěl dát poznat. “Přebývá v nepřístupném světle”, žádným slovem jej nelze vyjádřit, převyšuje všechno, i všechen stvořený rozum. Jen Bůh sám nám může dát správné a plné poznání sebe sama tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. Svou milostí nás volá k účasti na svém věčném životě zde na zemi v tajemstvích víry a po smrti ve věčném světle. Vzájemné svazky, které od věčnosti tvoří tři Osoby, z nichž jedna každá je jedno a totéž Božské bytí, jsou blaženým vnitřním životem na výsost svatého Boha. Tento život někonečně převyšuje vše, co my lidé jsme schopni pochopit. Proto děkujeme Boží dobrotě, že tolik věřících s námi může před lidmi vydávat svědectví jedinému Bohu, i když je jim neznámo tajemství nejsvětější Trojice.

My tedy věříme v Boha, který věčně plodí Syna. V Syna, Boží Slovo, který je věčně plozen. V Ducha svatého, nestvořenou Osobu, která vychází z Otce i Syna jako jejich věčná láska. A tak v Trojici božských Osob, “stejně věčných a sobě rovných” se výsostně projevuje a dovršuje překypující život a blaženost Boha dokonale jediného, s jedinečností a slávou vlastní tomu, který jest a přitom není stvořen, takže “v Trojici ctíme jeho jednotu a v jednotě Trojici”.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Věříme v našeho Pána Ježíše Krista, který je Boží syn. On je věčné slovo, zrozené z Otce přede všemi věky, a má tutéž podstatu jako Otec. Skrze něho všechno bylo stvořeno. Působením Ducha svatého se vtělil z Marie Panny a stal se člověkem. Je tedy roven Otci svým božstvím a nižší než Otec svým lidstvím. Přitom je dokonale jednotný, ne snad splynutím přirozeností (božské a lidské), což je nemožné, ale jednotou osoby.

Žil mezi námi pln milosti a pravdy. Hlásal a založil Boží království a v sobě nám dal poznat Otce. Dal nám nové přikázání, abychom se navzájem milovali tak, jak on miloval nás. Učil nás cestě blahoslavenství podle evangelia: abychom milovali chudobu, byli vlídní, trpělivě snášeli bolesti, abychom žíznili po spravedlnosti, byli milosrdní, čistého srdce, šířili pokoj a abychom pro spravedlnost dokázali snášet i pronásledování. On, Boží Beránek, vzal na sebe hříchy světa, trpěl pod Pontským Pilátem, přibit na kříži za nás zemřel a svou vykupitelskou smrtí nám přinesl spásu. Byl pohřben, ale třetího dne vstal vlastní mocí z mrtvých. Svým zmrtvýchvstáním nás povznesl k účasti  na Božím životě, který je životem milosti. Vstoupil do nebe a přijde opět ve slávě soudit živé a mrtvé, každého podle jeho zásluh. Ti, kteří svá srdce otevřeli Boží lásce a milosrdenství, vejdou do věčného života, avšak údělem těch, kteří je až do smrti odmítali, bude oheň, který nikdy nehasne.

A jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha svatého,

Věřím v Ducha svatého, pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.

Věříme v Ducha svatého, Pána a dárce života. S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil k nám ústy proroků. Byl nám seslán Kristem po jeho zmrtvýchvstání a návratu k Otci. On osvěcuje, oživuje, chrání a vede Církev, očišťuje její členy, pokud neodmítají jeho milost. Jeho působením, jež vniká hluboko do nitra duše, se může člověk stát dokonalým, jako je dokonalý Otec, který je v nebesích; předpokladem je pokora, čerpaná z příkladu Kristova.

Věříme, že Maria, která vždy zůstala pannou, je matkou vtěleného Slova, našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Pro toto její jedinečné vyvolení se u ní vykoupení projevilo mnohem výrazněji než u všech ostatních tím, že byla dokonale uchráněna i poskvrny dědičného hříchu a zahrnuta milostí mnohem víc než všichni ostatní tvorové.

Nejsvětější neposkvrněná Panna, zúčastněná těsným a nerozlučitelným svazkem na tajemství vtělení a vykoupení, byla na konci života povýšena s tělem i duší do nebeské slávy a připodobněna svému vzkříšenému Synu. Tím se jí dříve než ostatním dostalo toho, co bude údělem všech spravedlivých. Věříme, že nejsvětější matka Boží, nová Eva, matka církve, i nadále v nebi koná svou mateřskou službu pro údy Kristovy spolupůsobením na vznik a rozvoj božského života v duších vykoupených lidí.

Věříme, že v Adamovi všichni zhřešili. To znamená, že prvotní hřích, kterého se dopustil, způsobil pád lidské přirozenosti společné všem lidem. Uvedl ji do stavu, v němž nese všechny následky tohoto hříchu, který už není oním stavem svatosti a spravedlnosti, v němž byli na počátku naši prarodiče a v němž člověk neměl poznat ani zlo ani smrt. Tato porušená přirozenost, zbavená někdejší krásy milosti, raněná i ve svých přirozených schopnostech, podrobená smrti, přechází na všechny lidi. V tomto smyslu se každý člověk rodí v hříchu. Vyznáváme tedy s tridentským koncilem, že prvotní hřích se přenáší “nikoli napodobením, ale předáváním života” a že proto je “vlastní každému člověku”.

Věříme, že náš Pán Ježíš Kristus svou obětí na kříži nás vykoupil z prvotního hříchu a všech našich hříchů osobních, kterých se každý z nás dopustil, ve smyslu apoštolských slov: “Když se rozmnožily hříchy, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost”.

Věříme v jeden křest ustanovený naším Pánem Ježíšem Kristem na odpuštění hříchů. Pokřtěny mají být i děti, které se ještě nemohly dopustit osobního hříchu, aby narozené bez nadpřirozené milosti se znovu narodily k božskému životu v Ježíši Kristu “z vody a z Ducha svatého”.

Věříme v jednu svatou, katolickou a apoštolskou církev, založenou Ježíšem Kristem na skále, kterou je Petr. Církev je tajemné tělo Kristovo, je to viditelná společnost s hierarchickým zřízením a zároveň společenství duchovní. Je to církev žijící na zemi, Boží lid putující tímto světem, církev zahrnovaná nebeskými dary. Ona je zárodek i počátek Božího království. Jejím prostřednictvím pokračují v lidských dějinách dílo a utrpení Vykoupení. Církev touží dojít svého dokonalého dovršení po dokonání časů, v nebeské slávě. Pán Ježíš utváří svou spojených. Stále podporována Duchem svatým má poslání chránit, učit, vysvětlovat a šířit pravdu, kterou Bůh zjevil zastřeným způsobem prostřednictvím proroků a plně skrze Pána Ježíše. Věříme všemu, co je obsaženo v Božím slově, psaném nebo hlásaném, a co církev předkládá k věření jako Boží zjevení, ať slavnostním výrokem nebo běžným a všeobecným výkonem učitelského poslání. Věříme v neomylnost, které požívá Petrův nástupce, když učí “ex cathedra” jako Pastýř a Učitel všech věřících. Jí je rovněž vybaven sbor biskupů, když vykonává ve spojení s ním nejvyšší učitelské poslání.

svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.

Věříme, že církev, kterou Ježíš založil a za kterou prosil, je stále jedna ve víře, v bohoslužbě a ve svazku hierarchického společenství. Bohatá rozmanitost liturgických obřadů i oprávněná rozličnost teologického a duchovního odkazu a místních zvykových odchylek v lůně církve nejenže neohrožuje její jednotu, ale naopak ji ještě více zdůrazňuje.

I my uznáváme mimo organismus Kristovy církve existenci četných prvků pravdy a posvěcení, které jsou církvi vlastní a směřují ke katolické jednotě. Pro víru v působení Ducha svatého, který v srdcích Kristových učedníků vyvolává lásku k této jednotě chováme naději, že křesťané, kteří dosud nejsou v plném společenství s jedinou církví, se jednoho dne spojí v jedno stádo s jediným Pastýřem.

Věříme, že církev je nutná ke spáse, poněvadž Kristus, který je jediným prostředníkem a jedinou cestou spásy, se zpřítomňuje pro nás ve svém těle, kterým je církev. Avšak božský plán spásy zahrnuje všechny lidi. Ti pak, kteří bez vlastní viny nevědí o Kristově evangeliu a o jeho milosti usilují o plnění jeho vůle, poznané vnuknutím svého svědomí, též mohou dosáhnout spásy v počtu, který zná jen Bůh.

Věříme, že mešní oběť, sloužená knězem, zastupujícím mocí svátostného svěcení Krista, a jím přinášená na našich oltářích jménem Krista a jménem údů jeho tajemného těla, je svátostné zpřítomnění oběti Kalvarské. Věříme, že stejně tak jako chléb a víno, posvěcené Pánem při Poslední večeři, byly proměněny v jeho tělo a v jeho krev - které krátce potom za nás obětoval na kříži - i chléb a víno posvěcené knězem se proměňují v tělo a krev Krista v nebeské slávě. Věříme, přestože se našim smyslům všechno jeví stejně jako před tím, že je zde tajemně přítomen Pán způsobem pravým, skutečným a podstatným.

Proto Kristus může být přítomen v této Svátosti jen proměněním celé podstaty chleba v jeho tělo a proměněním celé podstaty vína v jeho krev, zatímco zůstávají nezměněny jen vlastnosti chleba a vína, které smysly vnímáme. Tuto tajemnou proměnu nazývá církev velmi přiléhavě “přepodstatněním”. Každý teologický výklad, který hledí vniknout nějakým způsobem do tohoto tajemství, aby zůstal ve shodě s katolickou vírou, musí trvat na tom, že v objektivní realitě, nezávislé na našem duchu, přestane chléb a víno po proměnění existovat, takže od toho okamžiku jsou úctyhodným tělem a krví Pána Ježíše. Máme tedy před sebou Kristovo tělo a krev pod svátosnými způsobami ve shodě s tím, co Pán měl v úmyslu: dát se nám za pokrm a převtělit nás do jednoty svého tajemného těla.

Jediná a nedělitelná existence oslaveného Pána na nabesích není svátostí rozmnožována, nýbrž zpřítomněna na různých místech na zemi, kde se slouží mše svatá. Hle, tajemství víry a bohatství eucharistie, jemuž je třeba dát bez výjimky souhlas. Po oběti je tato existence stále přítomna v Nejsvětější svátosti, která ve svatostánku je živým srdcem každého našeho kostela. Je povinností nám drahou uctívat a klanět se ve svaté hostii, kterou vidí naše oči, vtělenému Slovu, které oči vidět nemohou a které, aniž opustilo nebe, je přítomno mezi námi.

Vyznáváme, že Boží Království, které začíná zde v církvi Kristově, není z tohoto pomíjejícího světa, a že jeho růst nelze zaměňovat s pokrokem civilizace, lidské vědy a techniky. Království Boží znamená, že poznáváme stále hlouběji Kristovo nevyzpytatelné bohatství, že stále silněji doufáme ve věčné hodnoty, že stále upřímněji jsme přístupni Boží lásce a že se rozdává stále hojněji milost a svatost mezi lidmi. Ale právě tato láska nutí církev starat se o skutečné pozemské dobro lidí. Zatímco stále připomíná svým dětem, že zde na zemi nemají trvalý domov, povzbuzuje je, aby přispívaly - každý podle svého povolání a svých prostředků - k dobru své pozemské vlasti, aby podporovaly spravedlnost, mír a bratrství mezi lidmi a poskytovaly pomoc bratřím, zvláště chudým a potřebným. Usilovná starost církve, Kristovy nevěsty, o potřeby lidí, o jejich radosti a naděje, o jejich úsilí i soužení, není nic jiného než její velké přání být zde pro ně, aby je osvítila světlem Kristovým a spojila je s ním, jediným jejich Spasitelem. Tato starost nesmí nikdy znamenat, že církev se přizpůsobí věcem tohoto světa, anebo že ochabne její živé očekávání Pána a věčného království.

Věříme ve věčný život. Věříme, že duše všech, kteří umírají v Kristově milosti - ať už musí projít očistcem, anebo po opuštění těla jsou přijati Ježíšem v ráji, jako se stalo lotru po pravici - ti všichni jsou Boží lid za hranicemi smrti, která bude s konečnou platností poražena v den Vzkříšení, kdy tyto duše budou spojeny s vlastními těly.

Věříme, že množství duší shromážděné kolem Ježíše a Marie v ráji, tvoří nebeskou církev, kde tyro duše ve věčné blaženosti vidí Boha tak, jak je, v různých stupních se podílejí se svatými anděly na božské vládě příslušející Kristu ve slávě, přimlouvají se za nás a pomáhají nám v našich slabostech svou bratrskou péčí.

Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují na této zemi, i zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi, kteří všichni spolu tvoří církev. Stejně věříme, že v tomto společenství je nám nápomocna milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří stále ochotně slyší naše modlitby podle Ježíšových slov “Proste a dostanete”.

S touto vírou a nadějí očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.

Buď pochválen svatý, svatý, svatý Bůh.